I tak se dá nazvat genealogický boom, který začal před pár lety a stále pokračuje. Mnozí z nás se snaží zjistit, jestli náhodou nepochází z modré krve J. Kdo se do toho někdy pustil, tak potvrdí, že cesta k informacím není vůbec jednoduchá a znamená prohledávání různých záznamů z matrik, pozemkových knih a dalších dokumentů, které v mnoha případech lze jen stěží přečíst. Naší rodině se podařilo najít přímé předky až do roku 1650.
Jakou to má spojitost s fotografováním? Velkou…
Někteří mají to štěstí, že mají k dispozici nějaké fotografie, které sice přežily světové války, ale jsou poznamenány zubem času. Staré fotografie mají své kouzlo a nemusí být na nich zachyceni zrovna vaši příbuzní. Zobrazují, jak se tehdy žilo, jaké oblečení se nosilo, jak se pracovalo atd.
Babička na vás z krabice vysype hromadu fotek a co teď s tím. Nevíte, která fotka patří ke které, a kdo na nich vůbec je. Prvním krokem, jak se pustit do práce, je digitalizace. Na začátku jsem si říkal, že použiji skener a za chvíli je hotovo. Omyl. Velmi rychle jsem zjistil, že bych nedělal nic jiného, než skenoval a skenoval. Celkem nereálný postup při větším množství fotografií. Proto jsem začal koketovat s myšlenkou přefocení digitálem. Využil jsem starého zvětšováku na fotky, který jsem podrobil menším úpravám a prototyp byl na světě.
Focení jde velice svižně, každá fotka je v samostatném souboru v RAW, se kterým jsem schopen pracovat dále v počítači. Super. Fotky ještě nahrát na úložiště a jsou zachovány pro další generace.
Někdo by si mohl říci, že máme hotovo. Zdaleka ne. V některých případech možná postačí nějaký popis a označení osob či místa a je hotovo. Spousta starých fotografií je však poškozená, poškrábaná apod. Někdy takové poškození nevadí, ale v některých případech může působit rušivě, obzvlášť když část fotografie chybí. Snažím se pak tyto nedostatky odstranit a fotografii vdechnout nový život.
Tady je pár dalších ukázek:
